Pracuji citlivě a v respektujícím duchu, se zaměřením na hledání zdrojů, nikoli viníků. Vnímám rodinu jako systém, kde změna u jednoho člena může pozitivně ovlivnit všechny.

V každé spolupráci hledám nástroje, které vám opravdu pomohou. Proto využívám různé testové metody, praktické techniky a tvořivá cvičení, díky kterým se rychleji dostaneme k jádru problému a najdeme cestu, která bude vyhovovat celé rodině.

Doprovod rodičů na jednání se školou

V některých případech může být komunikace mezi školou a rodinou náročná, zejména pokud:

• dochází k nepochopení potřeb dítěte,

• škola nedodržuje podpůrná opatření stanovená školskými poradenskými zařízeními (PPP, SPC),

• rodiče vnímají přístup školy jako negativní či zlehčující vůči situaci dítěte,

• je dítěti upíráno právo na vzdělávání podle jeho individuálních potřeb,

• existuje podezření na psychické či fyzické násilí, které není školou dostatečně řešeno.

Nabízím Vám odborný doprovod na jednání se školou:

• Zastání a podpora – poskytuji rodičům oporu při jednáních, kde je třeba bezpečné a respektující zastoupení jejich hlasu i potřeb dítěte.

• Odborný vhled – mohu poskytnout orientaci v systému podpůrných opatření, právech dítěte ve vzdělávání a rolích jednotlivých aktérů (škola, poradenská zařízení, rodič).

• Facilitace jednání – pomáhám udržet komunikační bezpečí, hledat společná řešení a překlenout nedorozumění mezi školou a rodinou.

• Zviditelnění hlasu dítěte – podporuji zastoupení zájmů dítěte, které jsou někdy opomíjeny nebo zcela potlačeny.

Tento doprovod má za cíl posílit spolupráci mezi školou a rodinou, obnovit důvěru a vytvořit prostor pro efektivní a respektující řešení složitých situací. Vycházím z praxe v oblasti práce s rodinou, krizové intervence, facilitace a systémového poradenství.

První konzultace je vždy zdarma. V případě uzavření dohody o spolupráci, je odborný doprovod zpoplatněn částkou 1 900 Kč (v případě doprovodu mimo Liberec + 6 Kč/km cestovné). Tato částka zahrnuje: příprava na jednání (seznámení se s celkovým kontextem, příprava podkladů, doprovod na jednání, doporučení, raport).

📖 PŘÍBĚHY, KTERÉ INSPIRUJÍ

❝ Anetka (7 let) – Malá bojovnice se strachem ze školy
Anetka se každé ráno probouzela s bolestí bříška. Nechtěla do školy, plakala a říkala, že se bojí. Učitelé tvrdili, že je přecitlivělá, ale maminka věděla, že něco není v pořádku. Společně jsme zjistili, že se ve škole cítí osamělá a neví, jak si najít kamarády.
💡 Jak jsme postupovali? Pracovali jsme na jejím sebevědomí a učili ji, jak se zapojit do kolektivu. Domluvili jsme schůzku se školou, která pak Anetce nabídla podporu. Dnes chodí do školy s větší jistotou a má první opravdovou kamarádku.

❝ Matyáš (15 let) – Když se vztek skrývá za smutek
Matyáš byl „drzý“, „nevychovaný“ a „na všechno kašlal“. Tak ho viděli učitelé. Doma byl ale úplně jiný – uzavřený, tichý, bez chuti do života. Rodiče byli zoufalí. Když jsme si popovídali, ukázalo se, že Matyáš zažívá šikanu, ale styděl se o tom mluvit.
💡 Jak jsme postupovali? Učil se, jak reagovat na útočníky a kde hledat podporu. Rodiče získali návod, jak mu být oporou. Pomohli jsme škole situaci řešit. Dnes už Matyáš ví, že není slabý, když si řekne o pomoc.

❝ Klára (11 let) – Tiché volání o pomoc
Klára byla vzorná studentka, nikdy nezlobila, ale poslední dobou se stranila lidí a často si stěžovala na únavu. Maminka měla pocit, že se něco děje, ale Klára tvrdila, že je všechno v pořádku. Po několika setkáních jsme zjistili, že zažívá psychickou manipulaci od jedné spolužačky a bojí se jí postavit.
💡 Jak jsme postupovali? Klára se učila, jak si nastavit hranice a nebát se říct „ne“. Maminka dostala tipy, jak s ní o situaci mluvit, a škola dohlédla na bezpečí Kláry. Dnes už se dokáže zastat sama sebe.

❝ Eliška (13 let) – Zlost jako volání o pomoc
Eliška byla ve škole vnímána jako „problémové dítě“. Často se vztekala, odmlouvala učitelům a občas se dokonce poprala se spolužáky. Doma se ale uzavírala do sebe a trávila hodiny na mobilu. Když její maminka vyhledala pomoc, společně jsme zjistili, že Eliščina agresivita byla jen projevem obrovského tlaku, který cítila – rodiče se rozváděli a ona měla strach, že přijde o tátu.
💡 Jak jsme postupovali? Eliška dostala bezpečný prostor pro vyjádření svých emocí a naučila se lépe zvládat stres i vztek. S mámou si vybudovaly otevřenější komunikaci a škola jí začala více rozumět.

❝ Honza (9 let) – Tichý kluk, kterého trápila škola
Honza byl hodný, ale ve škole se mu nedařilo. Učitelé si stěžovali, že je „pomalý“ a „duchem nepřítomný“. Maminka si všimla, že je často smutný a bojí se školy. Po několika rozhovorech jsme zjistili, že Honza má poruchu učení, kterou nikdo dosud neodhalil.
💡 Jak jsme postupovali? Pomohla jsem rodičům domluvit se se školou, aby Honza dostal potřebnou podporu. Také jsme společně pracovali na jeho sebevědomí, protože se cítil „hloupý“. Dnes se učení věnuje s větším klidem a ví, že na to není sám.

 Podobné situace zažíváte i vy? Nebojte se požádat o pomoc. Každý problém má své řešení.